V tradiční slovotvorbě typ ↗nevlastních kompozit; vzniká ↗univerbizací slov v původním sledu, která pravidelně a frekventovaně stávají vedle sebe (po sobě následují) ve větné struktuře: jakbysmet, odjakživa. Od slovních spojení se liší sémanticky, mluvnicky a hlavně oslabením n. ztrátou syntaktických vztahů (nemožnost zřetelně rozlišit složky určující a určované považuje za jejich charakteristický znak např. ✍Vachek, 1960). Tvoření c.s. spočívá v pouhém (mechanickém) spojení (spřežení) syntaktického spojení slov (v tato slova lze c.s. zpátky rozložit bez formálních změn). Protože je výsledkem většinou příslovce, lze mluvit o ↗adverbializaci, a to adverbializaci frazeologické, při které se univerbizují slovní spojení, obraty, rčení různé povahy, nevětné i větné (srov. namouduši, bohužel, jaksepatří, čertví). Velká část c.s. je stylově příznaková, bývají to výrazy hovorové a expresivní.